Karel Štědrý (*1985), absolvent Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze, kde studoval v Ateliéru malby Stanislava Diviše (2003–2010). Žije v Praze, kde také pracuje – v prostoru Nákladového nádraží Žižkov tvoří v ateliéru sousedícím s ateliérem kolegy a přítele Petra Písaříka. V roce 2006 založil se svými spolužáky a se spřízněnými studenty z Ateliéru malířství – školy Michaela Rittsteina z Akademie výtvarných umění – Josefem Achrerem, Davidem Hanvaldem, Martinem Krajcem a Ondřejem Malečkem – uměleckou skupinu OBR. Po osmiletém působení se skupina rozešla v dobrém v posledním společném výstavním projektu s názvem OBR 2007–2015 (Galerie Václava Špály v Praze, 2015). V roce 2010 založili David Hanvald, Aldin Popaja a Karel Štědrý spolu se svým pedagogem Stanislavem Divišem uměleckou skupinu CLAN, která funguje dodnes. Karel Štědrý ve svých geometricky abstraktních kompozicích vytrvale testuje odkaz moderny, aniž by při tom ztrácel nadhled. Samostatně vystavuje od roku 2002. Zatím poslední autorova sólová výstava proběhla v Galerii 1. patro v Praze (Deephaus, 2017).

Karel Štědrý buduje už od studentských let „velký projekt malých dějin umění“. V jeho malbách a kresbách jsou přítomny odkazy na kanonická díla – od Malevičova suprematismu přes Mondrianovu geometrickou abstrakci až ke komiksové poetice Roye Lichtensteina. Autor vypráví vlastní příběh umění, komentuje jeho děj a velké zápletky. Přistupuje k němu ovšem s odstupem a nadsázkou: nepodléhá historiografickému obratu, ani „modernologii“. Také proto se záměrně vyhýbá vyhraněným konceptuálním přístupům a jednoznačným interpretacím. Neboť, jak sám říká, „v každém obrazu musí být jistá špetka nablblosti“.

Autor patří do výrazného malířského okruhu, který se zformoval v umělecké skupině Obr., jejímiž členy byl kromě Štědrého také Josef Achrer, David Hanvald, Martin Krajc a Ondřej Maleček, kteří vzešli z Ateliéru malby Stanislava Diviše na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze a z Ateliéru malířství – školy Michaela Rittsteina na Akademii výtvarných umění. Tato příslušnost je patrná především ve Štědrého starších cyklech Bodybuilders (2008), Bathing (2005) nebo Bboys (2003), při jejichž přípravě je využito prostorových modelů – objektů z modelíny v kombinaci s digitálním obrazem.

Karel Štědrý se ve svých současných sériích vztahuje ke dvěma výsostným uměleckým oblastem – k architektuře a k hudbě. Jeho kompozice odkazují k architektuře v nejširším slova smyslu, v případě série Sketches pak k expresionistické divadelní či filmové scénografii. Ačkoli je autor nazývá skicami, jedná se o finální tvary. Cituje v nich prostorové geometrické fragmenty kanonických výtvarných a architektonických stylů jako je art deco, kubismus nebo konstruktivismus, které rozkládá a znovu volně sestavuje do kaleidoskopických obrazů tautologicky směřujících k sobě sama. V duchu záměrného eklekticismu pak rozšiřuje estetická východiska také o zkušenost s „cestou do Číny“. Do širokého citačního rejstříku tak začleňuje reflexi kaligrafie či tradiční architektury; do zájmu o digitální obraz se dostává využívání přírodních materiálů – plátna nebo uhlu, který si autor sám vypaluje, aby získal a prověřil „padesát odstínů šedi“.

„Velký projekt malých dějin umění“ nicméně ožívá až v rámci výstavní instalace. Velkoformátová plátna, v nichž autor využívá reliéfních kvalit materiálu, do něhož mimochodem zasahuje zednickými nástroji, vytváří v prostoru galerie novou konstelaci. Architektura je zakotvena uvnitř obrazového prostoru, ale současně i vně, když umělec z obrazů staví „novou architekturu“ v prostoru galerie.

Třebaže se hudba doslovně objevuje až v názvech aktuálních autorových děl (cyklus Deep House), její vliv je zřejmý už v jeho předešlých sériích, kdy pracoval zejména s dynamickou malbou s příznačně zářivou barevností, jejíž důležitost prověřil až na hranici desaturace. Jeho obrazy jsou muzikální, neboť kromě barvy je rytmizují také geometrické tvary. Karel Štědrý je ateliérový umělec, který přemýšlí o malířství v intencích tradice: s prvky geometrické abstrakce nakládá jako DJ. Díky všeobecně známému repertoáru je lehké rozklíčovat jeho inspirační zdroje a současně si jeho obrazy oblíbit.

Výstavní projekt Design for Mars odkazuje k populární utopii života na jiné planetě včetně možnosti umělecké svobody, a to jak v zacházení s citacemi a východisky, tak v rovině adresáta, kterým může být kdokoli a současně nikdo, rozhodně však právě a jenom sám autor, tedy vypravěč.

Markéta Žáčková